|
Post by Konrin on Jan 5, 2015 17:49:51 GMT 1
Vyšli jste směrem k přístavu. Asi po deseti minutách obezřetné chůze vás políbila vůně pečených ryb. Je zhruba pět hodin, což je poměrně brzo na večeři, ale nijak zvlášť to neřešíte. Zahnete na uličku, která vede k molu. Asi dvacet metrů před vámi jde postarší rybář s kýblem na ryby. Nevidíte jeho obsah, ale podle toho, jak ho nese a jak se tváří usuzujete, že se mu dnes nepoštěstilo. Najednou se zpoza domu vynoří pět plešatých mužů. Jsou to chlapi jako hora. Rybář se na ně jen podívá a zesmuší ještě víc. Jeden z mužů na vás koukne. Všimli jste si tetování, které má na čele. Mohly by to být okřídlené hodiny stejně dobře jako nějaký pták s velkým rozpětím křídel. Křikne na vás: Hleďte si svého a nebude mít problém. To už jsou ostatní u starého rybáře. Jeden ho povalí na zem, další mu vyrve kýbl. "To má být všechno?! Kde je víc ryb, ty špíno?" Nejmohutnější z chlapů kope staříka do žeber. Nejspíš mu je polámal.
Ok, teďka píšeme tady
|
|
|
Post by Konrin on Jan 8, 2015 21:10:08 GMT 1
Mám toho ve škole docela dost, tak počkám na Vaše odpovědi a budu schopen odpovídat spíše přes víkendy.
|
|
|
Post by Farkvard Logred Bogomil on Jan 8, 2015 21:52:48 GMT 1
Vidím pred sebou staršieho, zjavne rybára...Nevšimnem si jeho smutnú tvár a tak si pomyslím: "Zrejme ide aj s nejakým tým úlovkom. Želám mu šťastný život." Na to si všimnem ako cca 4-5 muži ho šikanujú a ubližujú mu. S otvorenými ústami pustím cudzincové veci na zem a bežím poza roh domu. "To malo byť čo? Prečo toho starca tak vydierajú? Tak toto by som nemal nechať len tak! To teda nie!" Hneď nato vybehnem spoza rohu domu, vytiahnem luk a strelím šípom do toho z tých mužov, ktorý toho starca kopol. Hneď potom ako som vystrelil šíp, utiekol som medzi domy.
|
|
|
Post by Alasir Časnačaj on Jan 9, 2015 9:56:56 GMT 1
"tak snad si nás gardisté nevšimli" pomyslím si když procházíme uličko mezi přístavními chatrčemi. dostávám hlad když odevšad cítím vůni pečených ryb, ale teď není čas na jídlo, teď se musíme schovat. vím že v přístavních uličkách se potulují nekalé živly a proto se snažím být ostražitý. když si všimnu starce s rybářským náčiním dostanu nápad " chudák vypadá zbídačeně, takhle by ale za malý obnos mohl prodat svůj úlovek a přitom nás nemusel napráskat vojákům" pousměji se, tohle by vážně mohlo vyjít, ale v tom se z poza rohu vyřítí ti hromotlukové a začínají šikanovat toho starce. jeden prohodí pár výhružných slov směrem k nám. "hmm.. je jich více než nás a není to naše... počkat, počkat... jak naše, přece se s nima nebudu bratříčkovat... moje starost. tak plán na obstarání večeře asi nevyjde, no co se dá dělat jeden den bez jídla to vydržím " v tom slyším jak něco za mnou dopadlo na zem. když se otočí zjistím že to byly moje věci a vidím jak hraničář běží za roh. " to se až tak bojí??" jen co si tohle domyslím hraničář z poza rohu vystřelí a začne zdrhat. " kur..." procedím mezi zuby, protože budu muset asi bojovat nebo se vzdát svých věci. provedu vyhodnocení situace " kdybych zdrhal musel bych tu nechat své věci bo by mě jistě dohonili, jich je 5, mi jsme zrovna dva a to ještě jeden neschopný boje, hraničář někde v uličkách, tak snad se ještě ukáže... tady v otevřeném prostoru bych potřeboval svoji šavli, ale jak se tak podívám ke svým věcem někde ji ztratili, takže mi bude muset stačit tesák... to bude to zajímavé" podřepnu si jako bych si všiml něčeho zajímavého a nenápadně seberu hrst prachu. když se znova narovnám posunu druhou ruku po opasku blíže k tesáku snad si ho nevšimli. " ten první to nebude mít lehké dále už budu muset improvizovat" ještě špitnu na kouzelníka " hej.. hej nevypadá to dobře, takže zkus se s nima nějak vypořádat já se zatím budu snažit ať se nedostanou k tobě"...
|
|
|
Post by Orist Faylynx on Jan 9, 2015 15:12:33 GMT 1
Když procházím přístavem společně s dvouma cizinci a cítím vůni pečených ryb, zazpomínám na časy kdy jsem byl pouhý humanoidní rys a mohl jíst syrové a pečené ryby, teď jako tvor závislý na krvi si musím takové laskominy odpustit. Poté na cestě vedoucí k molu spatřím rybáře s kýblem na ryby, nijak ani se nerozpakuju nepomýšlet na možný úlovek kvůli rostoucímu hladu po krvi rostoucí v mých útrobách "Zdá se, že temnota mého stravování mě už dohnala na pomyslný okraj. Troufnout si na bezbranného rybáře..." Pak hlad vystřídá zvědavost co se bude dít když přišlo pět urostlých chlapů, hlavně mě zajímá tetování které mají na čele, možná jsou členy místního podsvětí nebo kultu. Poté začnou si rybáře dobírat a kopat do něj, mezitím co ho povalili na zem a s dost velkou pravděpodobností zlomili žebro, hraničář běží se schovat za roh domu, následně poté vystřelí šíp a zdrhá se schovat mezi domy. Když kouknu okolo sebe, tak spatřím, že druhý cizinec podřepnul na zem a sebral hrst prachu. když se narovná posunu druhou ruku po opasku blíže k tesáku "Hraničář se zachoval se jako hrdina, sice trošku zbabělý styl boje, přesto odvážně podaný. Pak si vzpomenu jak říkaval jedno rčení učenec z mého rodného lesa : Osud se odvážných bojí, zbabělce drtí. Proto těm darebákům dám co proto" Mezitím ke mně špitne cizinec s tesákem " hej.. hej nevypadá to dobře, takže zkus se s nima nějak vypořádat já se zatím budu snažit ať se nedostanou k tobě"... jako reakci na jeho bojový plán kývnu. v duchu si přeříkám čarovnou formuly "Gelidus Frigus", zamávu svojí holí z javorového dřeva a když se rubín na špici červeně rozzáří, vykřiknu zaklínadlo které by mělo zmrazit na led ty holohlavé darebáky.
|
|
|
Post by Konrin on Jan 9, 2015 23:58:41 GMT 1
Logred volí partyzánskou taktiku boje. Rozběhne se za rok, z čehož skupina mužů usoudí, že se zalekl a bere rybáři těch pár ryb. Logred vystřelí šíp a aniž by počkal na výsledek svého pokusu, schovává se mezi domy. Hned nato uslyší, že jeho střela neminula. "Auu! Kurva, on mi prostřelil ruku!" zařve jeden z agresorů a drží se za biceps, ze kterého mu trčí šíp hraničářův. To ostatní rozzuřilo. Usoudili, z vašeho odbojného postoje, že jste spřáhnutí s Logredem a útočí na vás. Alasir si připravil nenápadně hrst suché hlíny do dlaně a svůj tesák staví do obranné pózy. První z útočníků jistě tvrdě narazí. Orist se rozhodl pro rychlejší řešení. Hromadné zmražení. Zazní magická slova, která by se jistě každému uživateli magie zjevila jasně a černě, jako kdyby samotný ďábel psal do vzduchu kouzelným inkoustem. Na rukou Orista se vytvořila kouzle čisté energie. Zformovala se do tvaru čtyř rampouchů. Ty naráz vyletěly na protivníky nacházejíce se již velmi blízko. První střela trefila. Omrzliny po hrudníku a obličeji zapříčinili pád velkého člověka. Další minula. Třetí taktéž. Poslední, čtvrtý, již zasahuje cíl. Nejvyššího ze všech chlapů. Síla této střely byla tak vysoká, že proměnila agresora v kus ledu. Orist je vyčerpán. Značná část jeho magenergie je pryč. Zbylí dva muži jsou naprosto šokováni. Ustupují. Jeden běží směrem, kde by se nyní mohl nacházet Logred, a druhý přesně na druhou stranu. Starý muž se zvedá bezeznámky překvapení či bolesti. Má klidný, vrásčitý obličej. Logred uslyšel, jak se k němu valí někdo ze směru, odkud probíhá šarvátka. Najednou předním stojí vysoký chlap s tetováním. Je vystrašený.
Oriste, musím si zapsat tvojí magenergii, abych ji mohl odečítat. Kolik ji máš maximum? Mimochodem, jdu vám všem připočíst zkušenosti za předchozí akce.
|
|
|
Post by Farkvard Logred Bogomil on Jan 10, 2015 12:50:47 GMT 1
Od tých mužov som utekal, pretože by som sa s nimi nerád stretol...no keď som sa otočil, tak som uvidel jedného z nich, ktorý akurát predo mnou stojí. Vystrašilo ma to až tak, že som pustil luk z rúk a nevedel som, čo mám robiť. Keď som sa z môjho reflexu a pudu sebazáchovy chystal zutekať, rukou som narazil na dýku vo vrecku. Hneď mi v hlave svitol nápad a tak som rýchlo schmatol dýku a využil som svoju nízku výšku na to, aby som mu ju zabodol do kolena.
|
|
|
Post by Alasir Časnačaj on Jan 10, 2015 20:36:48 GMT 1
čekám se zatajeným dechem "tohle nevypadá dobře. řítí se na mě čtyři chlápci, ještě že ten cizinec toho jednoho zasáhl" z čela mi stéká krůpěj potu. když se chystám již proti agresorům zakročit zazní vzduchem mocná magická slova a vzduchem proletí ledové střely, vzduch v okolí se citelně ochladil. dva z útočníku padají zasaženi k zemi "fíha tak tohle jsem nečekal... takže z pěti máme dva...." vidím děs v očích těch nešťastníků, zbaběle se otáčí a dávají se na útěk. "sakra... nesmí se odsaď dostat pak by jsme měli více problému než teď a to se už topíme ve sračkách... no tímhle směrem je hraničář tak se vydám za tím druhým" mrsknu hrst písku jenž jsem svíral v dlani na zem a rozeběhnu se za útočníkem. ještě stihnu křiknout přes rameno " hej postarej se o toho postřeleného nepotřebujem zrovna nějaké svědky" za běhu vytahuji svou díku sice se s ní blbě vrhá, ale v tuto chvíli to bude stačit. jakmile doběhnu svou oběť na dostatečnou vzdálenost tak stále za běhu hodím po ní díku. " prosím, ať to vyjde" poté vytahuji tesák a pokračuji v pronásledovaní...
|
|
|
Post by Orist Faylynx on Jan 10, 2015 21:39:40 GMT 1
Vidím jak z mých rukou vyšlehla čistá magická energie a zformulovala se do čtyř rampouchů, jeden pod vlivem zaklínadla spadl na zem, dva střely minuly a poslední se změnil v živoucí rampouch - možná ne déle živoucí. Na chvíli si oddechnu, že jsem zasáhl aspoň dva útočníky a se zbylýma raubíři si to budeme vyřídit na ostří nože nebo já spíše na drtivost své hole. V tom náhle zakašlu a na rukou se mi objeví kapka krve " Nejspíš jsem to s kouzlením přehnal, vyčerpal jsem všechnu svojí magickou energii a k tomu jsem začal pracovat se svojí vitální sílou když už mi nezbyla magická síla na zmražení. Musím příště lépe kontrolovat energii se kterou budu pracovat. Ale není ještě čas na léčení mého lehkého zranění, ted bych mohl dorazit toho ležící na zemi a toho dalšího změného na obří rampouch silně kopnout až by se roztříštil o zem na tisíce kousků" pak spatřím vystrašené dva muže s tetováním jak se v panice dávají na útěk, cizinec při mém boku se dal do pronásledování jednoho z útočníku a se slovy " hej postarej se o toho postřeleného nepotřebujem zrovna nějaké svědky" mi ukazuje chlápka s prostřelenou rukou. Pak vrhá dýku po pronásledováním útočníku a vytahuje tesák " Tak dobře, postarám. Sice můj um s holí není nic moc .. ale snad ho ubiju a zlámu mu pár žeber který zlámal tady rybářovi" cestou silně udeřím do hlavy raubíře ležící na zemi a dám se pronásledování útočníka s prostřelenou rukou, když se ocitnu v jeho bezprostřední blízkosti, tak s otočkou s úderem vodorovným jako vodní hladina se mu pokusím zlámat pár žeber.
Jinak počet magenergie mám 15, kouzlo sežralo 16 magů ( 4 x 4 magů ), tak jsem to udělal, že to kouzlo začalo brát energie z mé životní síly. Takže teď mám 0 magů. A odečetl se mi jeden život. Snad to nevadí, v nějaký knížce jsem četl, že mág dokáže při kouzlení používat i svojí vitální sílu, tak jsem to aplikoval.
|
|
|
Post by Konrin on Jan 12, 2015 18:23:05 GMT 1
Logred se vylekal nového protivníka, ale jeho reflexy zareagovaly. Vytáhl okamžitě dýku a pokusil se zabodnout ji do kolena neznámého útočníka. Ten byl však rychlejší a vší silou kolenem udeřil hraničáře do prsou. Logred se převrátil a začal lapat po dechu. Vyražený. Dýku stále křečovitě drží v pravé ruce. Hromotluk chytil prázdný sud, stojící blízko něj s úmyslem roztříštit ho o hraničářovu hlavu. Alasir mezitím zaběhl za dům, pronásleduje onoho lotra, a zamířil tím pádem na druhou stranu opačným směrem od Logreda. Muž běží co mu síly stačí. Jeho krok je delší, avšak Alasir je na sprint zvyklý. Vystartuje. Je tři metry od pobudy, když mu začnou docházet síly. Není v bezprostředním ohrožení života a jeho mozek nemůže ignorovat řvoucí svaly, které se domáhají energie. Vrhá dýku. Jestli tohle nemine cíl, tak to bude zázrak. Přesně jak sis myslel. Dýka proletěla vedle protivníka a ztratila se v harampádí, které tam někdo musel skladovat již pěknou řádku let. Orist bouchl do sochy z ledu holí, ta se však ani nepohla. Nicméně, jde vidět jak přímé slunce led rychle rozpouští. Ten uvnitř je dozajista mrtev. Kdyby ho nedostalo magické poškození, udělal by to infarkt. Kdyby to nedokázal ani infarkt, tak by se udusil. Přišel jsi k poraněnému holomkovi. Kvičí bolestí. Je to zvláštní, pozorovat tak velkou postavu brečet jako malé dítě. Mlátíš do něj holí a on jen nastavuje ruce, aby ty rány tolik nebolely. Zlomil jsi mu je. V návalu vzteku, který vystřídal smutek, se tě pokusil podkopnout. Vypadá komicky.
|
|
|
Post by Farkvard Logred Bogomil on Jan 12, 2015 19:06:34 GMT 1
"Nejako, sakra, čo to má byť? To, ja. Urobím..." Dosť ma to zaskočilo a nevedel som, čo urobím ani len vo svojej hlave, nie to ešte naozaj. V tomto prípade mi už len ostávalo zapojiť svoj pud sebazáchovy. "Tak, a teraz sa otočím, ruky dám na krk a budem čakať. Na tri. TRI!!!" Neváhal som ani sekundu a v mysli som sa otočil, no stále som bol ako stuhnutý a už som videl, ako na mňa mieri tým sudom. "Čo teraz? nedokážem sa pohnúť, stále lapám po dychu. Čo urobím?" A už mi len svitlo: "Pozri sa za seba!" To bolo to jediné, čo som dokázal povedať. Bol to starý trik, ktorý mi už ale raz zachránil život. Keď som to vyslovil, tie slová, nabral som akoby druhý dych, pohol som prstami a pokúšam sa mu zabodnúť dýku do chodidla.
|
|
|
Post by Konrin on Jan 16, 2015 16:40:09 GMT 1
tak co? nějak nám to stojí
|
|
|
Post by Farkvard Logred Bogomil on Jan 16, 2015 17:59:09 GMT 1
náročná škola
|
|
|
Post by Alasir Časnačaj on Jan 16, 2015 18:25:46 GMT 1
stěží popadám dech, začínám zpomalovat. dýka jenž jsem vrhl proti nepříteli nenašla svůj cíl... má oběť mizí v dáli. zastavím se a snažím se chytit dech, pot ze mě teče proudem. hřbetem pravé ruky si otřu zpocené čelo a zamířím k hromadě ve které skončila moje dýka. opatrně se prohrabuji hromadou abych se o něco neporanil, hledám krom dýky i vše co by se mohlo hodit když už dělám tuhle tu činnost...
hold začalo zkouškové sice mám čas si to tu pročíst ale nestíhá nic připsat
|
|
|
Post by Orist Faylynx on Jan 16, 2015 20:58:07 GMT 1
Mé instinkty zaregistrovali, že hraničář potřebuje pomoc. Proto ihned nechám raubíře se zlomenýma rukama, který se stejnak nezvedne a neuteče, a nakročím si to k dalšímu útočníkovi který jak se zdá se snaží zranit hraničářovu hlavu se sudem. Ve vzduchu slyším hraničářův hlas "Pozri sa za seba" na nic jiného nečekám, vemu mojí milovanou javorovou hůl s rubínem na konci a špicí kde není zasazený rubín skusím holí hodit holí jako s oštepem přímo do obličeje toho neotesance. Budu se modlit ke všem známým a neznámým bohům aby se hůl nezničila a zasáhla svůj cíl.
|
|
|
Post by Konrin on Jan 19, 2015 18:43:37 GMT 1
- "Pozri sa za seba!" - "Cha, na takový trik ti nes ..." Muž, držící svůj sud nad hlavou dostal přesný zásah do týlu, což ho ochromilo a sud mu spadl s ránou na hlavu. Stál na nahou ještě sekundu, když se svalil na Logreda. Ten vyvázl jen s pohmožděným zápěstím. Naštěstí. Oristova dobrá reakce druha pravděpodobně zachránila.
Alasir našel svou dýku poměrně rychle a mezi harampádím byli nějaké staré židle, dětské hračky, prasklý hrnec, škrabka na brambory, rybí hlavy a rozpité součástky rybářských prutů.
Všichni jste uslyšeli nářek z místa, kde se před malým okamžikem uskutečnila šarvátka. Hlas byl starý, zjizvený. Naříkal způsobem, jakým si stěžuje starý člověk na neúnosnou bolest v kostech. Byl to bezesporu ten starý rybář. Všichni jste prakticky hned za rohem.
Přidám vám zkušenosti, Alasire když tak mi napiš jestli z toho něco chceš, popř. jestli bys rád detailní popis těch hraček. Měl jsem také náročný týden, teďka mám sice pohov ale nadruhou stranu se mi pokazil notebook.
|
|
|
Post by Farkvard Logred Bogomil on Jan 20, 2015 14:32:18 GMT 1
Vstanem na nohy a raz si do toho muža kopnem od bolesti v zápästí a následne na to poďakujem čarodejníkovi za jeho pomoc. Následne bežím za starcom aby som mu pomohol.
|
|
|
Post by Orist Faylynx on Jan 23, 2015 19:47:35 GMT 1
Trošku si oddechnu po akci která zachránila hraničářovi život "Zachránil jsem život smrtelníka, znamená to, že ve mně žije ještě dobrota a obětavost kterou temnota nezahubila ? Znamená to, že ve mně přežívá něco čemu se říká lidskost ?" po akci a krátké úvaze nad zachránou hraničáře mi jde hraničář poděkovat, z jeho očí se zračí upřímnost a radost, že je stále naživu. Řeknu mu, že to nestojí za řeč, že by určitě udělal to samý kdybych byl v podobný situaci. Když adrenalin trošku opadne a svět se vrátí do správných snesitelných barev, hraničář jde ihned nezištně pomoci starýmu rybáři, koukám se na jeho lesk v očích, pohotovost v pohybu a samotná myšlenka někomu pomoct z dobroty svého srdce mě fascinuje, ale zároveň se mi z jádra mé podstaty hnusí. Když adrenalin úplně opadne a už necitím nálehavé bušení srdce a zrychlený proud mých žil, jdu si na místo kde dopadla moje hůl, pozorně si ji prohlédnu abych zjistil jestli není poškozená. Když tak učíním, zeptám se ostatních společníků jestli má cenu ostatní kdo utekli pronásledovat.
|
|
|
Post by Konrin on Jan 30, 2015 17:05:22 GMT 1
Jak dopadlo zkouškové ?
|
|
|
Post by Alasir Časnačaj on Feb 17, 2015 10:43:22 GMT 1
"tohle bude průser jak mraky, nesměl nám uniknout" nalezenou díku si zastrkávám do pouzdra za opaskem a snažím se vymotat vlasce z rozbitých rybářských prutů mohli by se mi hodit. " škoda že v tom haraburdí nebyl klobouk o ten svůj jsem přišel v hospodě" když uslyším nářek pomalým krokem se vydám zpět, nebudu se zbytečně unavovat po poslední akci...
|
|